Jedna z našich zahradních nájemnic...

... se uvolila a na prosbu našich dětí zapózovala před objektivem :-) Těšila jsem se, že přivede i svého krásně zeleného partnera, se kterým se u kamene (nehledě na naše dětské diváky) tak často druží. Nepřivedla... Možná příště :-)

Ještěrka obecná. Mám pocit, že jich u nás na zahradě každým rokem přibývá. Je radost pozorovat je. Pro děti, jinak hlučné a dovádivé, je to vždycky jeden z mála okamžiků, kdy spolu dokáží absolutně spolupracovat, komunikovat posunky a být tiché jako pěny. Srovnat se s tím dá snad jen situace, kdy jdou spolu tajně loupit sladkosti :-)

V jídelníčku ještěrky obecné můžeme najít menší hmyz (mouchy, brouky), také pavouky, červy, plže (což uvítají zejména všichni, kdo se starají o zahradu) a svinky. Menší kořist rovnou polyká. Ještěrka loví především ve slunných dnech a dokáže ulovit i letící kořist.

Ještěrky se rozmnožují v měsících květnu a červnu (to vysvětluje, proč se teď v poslední době tak hodně druží :-)). Samice naklade do vyhloubené jamky v písku, mechu, hlíně či suché trávě 3 - 15 kožovitých měkkých vajíček o velikosti cca 15 x 8 mm. Kolem půlky měsíce července (většinou po 56 dnech) se vylíhnou mláďata, jež dosahují délky kolem 5 - 6 cm. Již od vylíhnutí jsou odkázána pouze na sebe a potravu si musí shánět sama. Dospělosti dosahují v 1,5 - 2 letech. 

V České republice je ještěrka zvláště chráněna jako silně ohrožený druh.

Tak někdy třeba i ten nápadník. Ten je! :-)

Mějte se krásně a já se jdu pokusit o nemožné, dát se po týdenním boji s virózou dohromady do neděle, abychom s kamarádkami Viki mohli oslavit narozeniny a v úterý jsem pak mohla naskočit po delší odmlce jako lektor jednoho krátkého kurzu...

A.

Tuhle asi neznáte...

... a nebo možná od vidění na zahrádkách našich babiček ano, ale jméno, aby člověk pohledal... Já jsem svých prvních pár cibulek této krásné pozdně jarní cibuloviny dostala od své mamky loni na podzim s obvyklým dovětkem, jak je krásná a že se dobře množí a že ji prostě musím mít. Jak se jmenuje, jak bude velká, jaký má květ, co potřebuje ke spokojenému životu a další naprosté nepodstatnosti jsem z ní samozřejmě nevypáčila :-)

Říkala jsem si - počkám si, až vykvete, a pak snad budu moudřejší. Chodila jsem kolem ní už v dubnu, kdy začaly rozkvétat první cibuloviny. Koncem měsíce vylezlo pár tenkých vzhůru vztyčených listů. Obhlížela jsem jí začátkem května. Těch pár tenkých listů jen povyrostlo o kousek výš. Po květech ani památka. Začala jsem být nervózní, cože jsem si to přitáhla za nového nájemníka... :-) V půlce května mi mamka radostně telefonovala, že u nich už začínají kvést. To jsem blázen, u nás stále nic. Jestli jsem si prý nezasadila ty cibulky příliš hluboko... Já??? Nikdy! :-)  A koncem května jsem se konečně dočkala i u nás.

Et voilà, snědek chocholičnatý (Ornithogalum umbellatum) v celé své kráse :-)

 

Měla pravdu... chci jich ještě víc... v hlavě už se mi klubou nápady na jejich další využití v zahradě :-)) 

Krásný pátek

A.

Letní byt...

... zařizuji na terase pro některé z našich pokojových rostlin už několik let. Praxe se mi osvědčila, rostliny bývají po pár měsících letnění silnější, pěknější, odolnější a ty kvetoucí pak i bohatěji kvetou.

Obecně se doporučuje začít s letněním většiny pokojovek kvůli posledním jarním mrazíkům až po polovině května (výjimkou jsou rostliny jako oleandr, kamélie či rozmarýny, které snesou i větší pokles teplot a lze je přesunout na balkón, terasu či do zahrady už v dubnu). Já jsem letos začala až na sklonku května, minimální denní teploty by se měly pohybovat kolem deseti stupňů, noční by neměly klesnout pod pět stupňů nad nulou.

Pro první dva až tři dny letnění se doporučuje počkat si na zamračené počasí (nebo alespoň stinné místo), aby si rostliny mohly zvyknout na nový světelný režim. Je dobré rostliny přivykat novým podmínkám postupně. Ani rostliny, které mají sluníčko rády, v prvních dnech přes poledne nevystavujte žhavým paprskům. Mohla by se spálit většina listů a trvalo by hodně dlouho, než by se rostlina opět zregenerovala a obnovila listy. Většině pokojovek nakonec stejně nejvíce vyhovuje umístění v polostínu.

Důležité je pamatovat na pravidelnou a častou zálivku, pokud rostliny nemáte umístěny na místě, kde na ně může pršet (v takovém případě je naopak nutné zajistit dostatečný odtok ve dně květináče pro přebytečnou vodu).

Kromě vystavení rostlin na terase, balkóně či v zahradě lze některé z pokojovek zapustit do země v květináči nebo i přímo bez květináče do záhonu (např. zelenec, kaly). Kořenový systém bude blahem bez sebe :-) Řadě převislých rostlin zase bude vyhovovat zavěšení v korunách stromů (některé převislé kapradiny, bromélie, orchideje).

Pro letnění se však nehodí každá pokojová rostlina. Vybírat bychom měli především z těch rostlin, kterým nevadí rozdílné teploty v noci a během dne. Doporučují se např. monstery, zelenec, břečťan, cissus, fíkusy, myrta, šeflera, kapradiny, citrusy, sukulenty, kaktusy, palmy a juky, z pokojovek okrasných květem pak např. azalky, kamélie, vánoční hvězda a kaktus, bramboříky, ibišky, klívie... Opatrní musíme být u některých rostlin s plstnatými listy (saintpaulia či gloxínie), které kromě prudkého sluníčka nemají rády, zálivku přes listy, je třeba vybírat místo chráněné před deštěm i sluncem.

Tak ať se jim všem daří :-)

A.

Hodně muziky za málo peněz...

... i tak by se daly výstižně charakterizovat některé druhy letniček, které jednou vysejete či vysadíte na záhon a pak se již (prakticky vůbec) nestaráte. Žijí vlastním životem.

Obecně jsou letničky rostliny, které během jedné sezóny vyrostou ze semene, vykvetou a utvoří semena. Říká se jim také jednoletky. Naši zimu zpravidla nepřečkají. To řadu milovníků květin může odradit, protože se musí každoročně na zahradu opakovaně vysazovat. 

Velká řada zahradních květin (vč. letniček) má však schopnost šířit se díky samovýsevu. O své rozmnožování se tak dokáží postarat samy, i bez naší pomoci. Semínka, která na rostlině vyzrají, se sama vysemení a se začátkem teplých dnů opět vyrostou a navážou na poselství svých předchůdců. Při tomto způsobu pěstování sice nemáme záhon pod absolutní kontrolou, zato nám však zahrada každý rok může připravit nejedno příjemné překvapení :-) 

Ačkoliv jsem se letničkám (s výjimkou těch tzv. balkónových) z výše uvedených důvodů poměrně dlouho vyhýbala, s postupem času jim začínám docela přicházet na chuť. Řada z nich totiž opravdu vyžaduje minimum péče a díky tomu, že se samy dobře vysemeňují, chovají se na zahradě za pár let jako trvalky. Navíc řada z nich patří mezi bylinky či léčivky, jejich přínos pro zahradu se tak zdvojnásobí :-)

Pro své letničkové experimentování jsem zvolila nedávno vybudované květinové závlahové mísy pod ovocnými stromy. 

Kromě již vysázených letniček zvažuji do budoucna použití dalších. Stručný přehled letniček, které se samy dobře rozmnožují samovýsevem (nevyplejete-li si mladé rostlinky dříve jako plevel), uvádím pro vaši případnou inspiraci níže.

Černucha damašská (nigella damascena) 

Měsíček lékařský (calendula officinalis)

Krásenka zpeřená (cosmos bipinnatus)
 














  


Lichořeřišnice větší (tropaeolum majus)


















Sporýš argentinský (verbena bonariensis)

 











Sléz maurský (malva mauritiana)

Brutnák lékařský (borago officinalis)



















Chrpa modrá/polní (centaurea cyanus)



















Nocenka jalapenská (mirabilis jalapa)

Limnatka Douglasova (limnamnthes douglasii)

Pšeníčko rozkladité "Aureum" (milium effusum "Aureum")













Milostna (Emilia coccinea)

Sluncovka kalifornská/kalifornský máček (eschscholzia californica)

Zdroj obrázků: http://www.novinky.cz, www.pinterest.com

A někdy příště možná něco o nenáročných dvouletkách a trvalkách, které se dobře množí samovýsevem :-)

Mějte se krásně

Anička

Zahrada koncem května...

... zachycená objektivem ještě před velkými májovými dešti :-)

Mějte se krásně

Anička

Bezzubka...

... je drak černé barvy spadající do kategorie černých běsů (podle všeho jediný svého druhu) a také jedna z hlavních postav oblíbeného filmu i seriálu naší Viki "Jak vycvičit draka". Draci a dinosauři u nás prostě jedou. To už jsem vám psala.

Dneska se ale trochu pochlubím cizím peřím. Resp. vychválím "peří" své nejmladší sestry. Tohohle skvělého Bezzubku totiž ušila naši Viktorce k 5. narozeninám :-)

A protože dneska sehnat Bezzubku není tak úplně jednoduchá věc, přikládám i odkaz na návod pro ty tvořilky, které by jej chtěly ušít samy :-) Návod vč. střihu najdete zde.

A tady ještě žiráfka pro Jiříčka od sestry a Bezzubka "v originále" pro srovnání :-)

 Zdroj obrázku: www.gorila.sk

Marťo, ještě jednou mockrát děkujeme :-))

Mějte se krásně

Anička