Na hodně dlouhých večerů...

... kdy nebudu mít v ruce knížku, jsem si připravila velkou robotu s háčkem.

Teplounkou deku na sedačce v obývacím pokoji sice máme, ale je nás mnoho a tak je to někdy boj o to, kdo se pod ní při sledování večerníčka či pěkného filmu večer uhnízdí jako první a pokaždé tak někdo přijde zkrátka :-)

Chtěla bych tak z tenčí bavlněné příze uháčkovat ještě jednu, která by kromě užitku přinesla i potěšení pro oko. Laděná tak bude do tónů barev, které už v pokoji použity jsou. 

Háček je v tom, že je příze tenčí (háčkuji z Katky) a také v tom, jaký vzorek jsem si pro ni vybrala... práce přibývá velmi pomalu. Bude to tak nejspíš další velká zkouška trpělivosti :-)

Tak hlavně vydržet, hlavně vydržet...

Abych u háčkování deky vydržela co nejdéle, naplánovala jsem si současně i malé rozptýlení v podobě menšího motivačního projektu, kde jde práce pěkně od ruky :-) Už letos na jaře jsem o něm uvažovala. K realizaci se dostávám až teď. Myslím, že však v pravou chvíli :-) Pončo pro Viki v krásných podzimních tónech s využitím principu tzv. granny square (babiččina čtverce).

Po víkendové montáži nábytku, který jsme dětem doplnili do pokojíčku, protože už nebylo jak oblečení, tak hračky kam dávat, to je příjemné zpestření. Nedělní poletování mezi dětmi, kuchyní a montujícím a do zdi vrtajícím mužem mne utahalo jako už dlouho nic :-)

Pohodové dny s háčkem i bez

A.