Když jsem byla v osmičce a doma se rozhodovalo, kterým směrem by se měly ujímat mé další cesty, pokud jde o vzdělání, dostala jsem se s rodiči do křížku. Já chtěla jít na gympl, oni chtěli něco "praktičtějšího", hlavně pro případ, kdybych hodlala hned po střední, nedejbože ještě během studií, otěhotnět. S gymplem prý ví člověk všechno a nic, se střední odbornou školou má blíž k praxi.
Nakonec jsem absolvovala testy a následně pohovor s psycholožkou se specializací na "kariérní" poradenství. Že prý jsem studijní typ a je v podstatě jedno, kterým směrem se vydám. Případné těhotenství v nejbližších čtyřech letech mi sice nepředpověděla, ale snad z rodičovského pochopení se snažila svými, pro mě tehdy nepochopitelnými dotazy (např. co mě baví, co ráda dělám ve volném čase, jaký je můj nejoblíbenější předmět ve škole ap...) vysondovat, pro jaký obor by mohlo být mé srdéčko zapáleno nejvíce a pomoci tak mým rodičům vybrat pro mne odbornou střední školu, která by tomu nejvíce odpovídala.
Co ve třinácti či čtrnácti odpovědět, když mě bavilo tolik rozdílných věcí a tolik jsem toho ještě chtěla objevit...? :-) Tu jsem si vzpomněla na herbář, který jsem si nedávno založila. Ano, chci být určitě botaničkou. Botanika přeci byla i má nejoblíbenější pasáž přírodopisu. Že přesně nevím, co tahle profese obnáší, je v tuto chvíli vedlejší... Paní psycholožka se usmála a významně mrkla na mamku... ach ta dětská naivita... :-)
Nebudu vás napínat ... botaničkou jsem se samozřejmě nestala a skončila jsem na obchodce přesně tak, jak si rodiče přáli :-) Pak sice přišlo jedno malé zaváhání, když jsem vybírala vysokou (balancovala jsem mezi variantou setrvání v oboru nebo studiem češtiny a francouzštiny na filozofické fakultě a chvíli i uvažovala o adrenalinu v podobě studia obou, naprosto odlišných oborů současně), ale nakonec jsem dalších pět let strávila zase na ekonomce. Po kytičkách ani vidu, ani slechu... :-)
Když si na to dneska vzpomenu, musím se usmát. Když se má něco stát, tak se to stejně stane. Třeba jindy, než čekáme, třeba jinak, než si dovedeme představit, ale stane.
Má malá botanická sbírka v měsíci květnu :-)
No a já jdu slavit. Manžel má dnes narozeniny :-) Mějte se krásně.
Anička
Máte to moc krásné, užijte si dnešní oslavu :)
OdpovědětVymazatBětuško, díky. Užili - nejprve návštěva ZOO a pak vynikající oběd v restauraci se sladkou tečkou na závěr :-) Krásný večer A.
VymazatAničko, naprosto božské.
OdpovědětVymazatMáte to překrásné. Je vidět, že to děláte s láskou, vkusem, srdcem.
Tleskám!
Krásné dny
Katka ze ZEMĚ ZA DUHOU ♥
Kačko, díky za návštěvu i milý komentář. Stále je co zlepšovat - mám hlavu plnou dalších zahradních plánů a nemohu se dočkat, až přijde řada na jejich realizaci :-)) Krásný večer A.
VymazatNádherná zahrada !!! Musíš z ní mít velkou radost.
OdpovědětVymazatJitka
Jitko, mockrát děkuji. Mám radost z každého nového přírůstku, ale i jen lístečku, květu, květináče či dekorace... Zahrada je má velká láska :-) Krásný večer A.
Vymazat
OdpovědětVymazatMyslím že máš pravdu, Aničko. Jindy a jinak, ale stane ... asi to tak má z nějakého důvodu být, nevím, taky si občas říkám, že možná proto mi nevyšlo stát se fotoreportérkou, abych teď mohla bavit svět fotopohádkama:-))))
Ano, Ajko, bez Tvých fotopohádek by byl blogerský svět o mnoho chudší než jak ho známe teď :-)
VymazatNaprosto luxusní zahrada, ale té práce, ufff..Hezkou oslavu...
OdpovědětVymazatIlonko, není větší radosti pro workholika, než když mu strčí lopatku a rýč do ruky a pošlou ho pracovat na zahradu... Alespoň u mě to platí stoprocentně :-)) Mám to ráda a hlavně - vidím jasně a nekompromisně výsledky svého úsilí :-)
VymazatZdravím Vás paní Aničko, chodívám se dívat na Váš blog. Máte nádhernou zahradu, to muselo být práce, ale výsledek je luxusní. Jak dlouho jste takovou zahradu tvořila ?Zdravím Vás a přeji krásné jarní dny. Maruška
OdpovědětVymazatMaruško, díky za návštěvu, komentář i vystoupení z řady anonymních, pravidelných, leč k mé lítosti mlčících čtenářů. Moc si toho považuji. A k zahradě - práce se nebojím. K času - hlavní kostru ze stromů, keřů a hlavních trvalek podle vlastního plánu asi 2 týdny a pak postupně vylepšování, doplňování vylaďování po celou dobu, co jsme si zahradu založili, tj. v tuto chvíli třetí rok :-) Mějte se krásně A.
VymazatKrásná zahrada, za tu práci to stojí :-)))) a až to povyrostě a všechno se to propojí, to bude něco. Doufám, že bude víc takových fotek v průběhu roku, mooooc si to užívám. Já letos budu rušit kačírek a už jen a jen kůru, Kája.
OdpovědětVymazatKájko, stojí, to víš sama :-) Už teď jsou některé záhony hezky propojené, ale za pár let, až povyrostou i jehličnany, které jsme si zakoupili jako malé prcky a rozrostou se více i některé listnáče... Tak to bude přesně taková zahrada, o které sním :-))
VymazatPřekvapuje mě, že rušíš kačírek. Já na něj nedám dopustit. Kůru mám jen ve vřesovišti. Mám pocit, že v zahradě působí hodně tmavě, rychle se ztrácí a především, řadě rostlin, které nemají rády kyselé prostředí, vyhovuje spíš jiný materiál (kůra přispívá k zvýšení "kyselého" PH).
Krásný večer A.
Teda, mít takovou zahradu, to je můj sen, ale ta práce okolo? Smekám :)
OdpovědětVymazatKrásný den, Klariss
Klariss, díky za komentářek. Práce kolem je, ale kdo zahradu miluje, rád a s nadšením po ní bude pobíhat a dělat, co je třeba :-) Ale abych pravdu řekla - mně se nezdá, že by toho bylo až tolik :-) Krásný den A.
Vymazat