Vyznání

Jsem si vědoma chybějícího příspěvku za minulý týden, u kterého zůstalo jen v konceptech... Tak dnes rovnou dva .-) Tento je už trochu vzpomínkový, protože jsem jej psala (ale nezveřejnila) už minulou sobotu.

----

Když jsme si ji k nám domů před téměř 3 lety 21. června trochu neplánovaně přivezli, netušila jsem, jak moc pro mě tahle chlupatá společnice jednou bude znamenat.

Dnes už vím, že jsme se musely narodit jedna pro druhou ❤️

I když ještě stále neumím vždycky 100% docenit její snahu udělat mi radost, když přinese myš ulovenou v zahradě (on je potom totiž tak trochu "nepořádek" a když pak člověk vidí několik desítek na podzim vysazených cibulí rozházených do všech světových stran...).

Nebo když začnou lítat "třísky" (a já trnu strachy o všechny své "zelené" děti, když kolem nich běží hlava nehlava), protože střeží náš domov před každodenními narušiteli klidu a pořádku s koženou brašnou na motorce... :-)

Trochu si pohraje s dekoracemi v okolí domu nebo mi na jaře skočí do čerstvě osetých zeleninových vyvýšených záhonů a vykope mi uprostřed kráter, jako by k nám přiletěl meteorit... :-)

Neumím ještě v těch chvílích vytvořit ten úsměv a pochvalu, kterou by si asi přála :-)

Vděčím/e ji za mnoho.

Je nám tou nejvěrnější rodinnou přítelkyní, jakou si jen můžeme přát. Miluje společné výlety do hor nebo jen tak po Pržně. Když je uvnitř zahrady, nezná bratra/sestru. Hlídá nás, jako kdybychom byli to jediné, pro co žije.

Vděčím jí za to, že běhám a daleko. S ní se cítím bezpečně, ať je světlo nebo tma. Dokonale se umí přizpůsobit mému tempu. Chci běžet pomaleji, není problém. Chci sprintovat? Bomba! Jdeme na to! Jen go, go!

Zná perfektně všechny naše trasy a když se občas zamyslím a zapomenu odbočit, sama mě táhne tím "správným" směrem :-) Má neskutečnou výdrž.

A pokaždé, když mě uvidí vycházet z domu v běžeckém oblečení, je tak nadšená a nemůže se dočkat, až spolu zase vyrazíme :-)

Ona se prostě narodila jako "běžecký pejsek", jak ji dneska častovala jedna paní, když nám se skupinou malých dětí mávaly na cestu :-)

Byly jsme spolu zas a užily jsme si spolu krásné 2,5 hodiny naplněné nejen běžeckými kilometry, ale taky téměř jarní přírodou, milými lidmi, kteří se na nás usmívali nebo i zdravili během cesty, ohleduplnými majiteli pejsků, kteří měli své miláčky pod kontrolou (a nebývá to pravidlem).

  

 

Odpoledne jsme si ještě s celou rodinkou vyrazili na společný výlet po Pržně a teď už v klidu odpočívá ve svém "bytečku" a určitě sní o nějakém dalším společném dobrodružství, které spolu zase podnikneme :-)

Krásný zbytek neděle

A.