„Nikde
jinde na světě neslyšíte lidi tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to
je ta nekuráž a ještě něco horšího. Já si myslím, že každý takový
nespokojený člověk má nerad své povolání; proto nadává na politiku, na
poměry a na celý svět. Člověk, který dělá svou práci bez zájmu a jenom z
chlebařství, je nešťastný a otrávený člověk.
Já rád poslouchám, když někdo mluví s láskou a chutí o svém povolání; co všechno se od něho dozvíte!“
Poslední dobou mne kamarádka "zásobuje" samými slovy k zamyšlení. Tenhle citát mi ale mluví přímo z duše. Kolikrát se to, co říká, mě i mému muži potvrdilo.
Jsem asi šťastný člověk, neboť každou práci, kterou jsem dosud vykonávala, jsem měla ráda. Ať šlo o navrhování zahrad, kdy bylo třeba sladit představy své a klientovy, realizaci mých kreativních projektů, lektorskou činnost, která mi vysávala energii, i dobíjela současně, adrenalinové noční psaní projektů na dotace z EU, práci na krajském úřadě, kde proti sobě stály snaha vyjít klientovi včas vstříc s vnitřní byrokracií úřadu, která se tak obtížně překonávala či stereotypní účtařinu, "špinavou" práci uklízečky ve vlakových soupravách ČD... prodavačku suvenýrů v krámku u Karlova mostu vlastněném Turky.... práci pokladní v hypermarketu během vysokoškolských studií... Všechny práce, ať už více či méně kvalifikované, jsem měla ráda.
Ono je totiž celkem jedno, co člověk dělá, pokud to dělá pořádně, s chutí, zaujetím pro věc, láskou... Pokud je schopen ve všem, co dělá, nalézt nějaký smysl, přínos pro sebe, pozitivum, proč se do dané věci pouští.
Pocit, že pod vašima rukama vznikl projekt zahrady, která teď dělá radost dalším lidem, prošel výrobek, který potěšil někoho druhého, že skrze vaši práci chodí po světě desítky spokojených účastníků kurzů, existují subjekty, které díky realizaci projektů získaly prostředky pro svůj rozvoj a péči o své klienty, přibylo pár desítek lidí, kteří dokáží ocenit zákaznicky orientovaný přístup úředníka.... jezdí aspoň na chvíli pár vlakových souprav, do kterých se cestující kvůli špíně nebojí vstoupit... či od pokladny hypermarketu odchází člověk s pocitem, že dobře a rychle nakoupil u obsluhy, která nebyla mrzutá, kyselá, nezdvořilá.... to je pro mne pocit k nezaplacení (ovšem vedlejší finanční efekt celého úsilí nevyjímaje, stojím nohama na zemi :-))
Jistěže všechno kolem nás není ideální. Záleží však, jak se k dané věci postavíme. Začneme (zase) brblat nebo se pokusíme s tím něco udělat?
Mějte se krásně
A.
Já rád poslouchám, když někdo mluví s láskou a chutí o svém povolání; co všechno se od něho dozvíte!“
T. G. Masaryk
Poslední dobou mne kamarádka "zásobuje" samými slovy k zamyšlení. Tenhle citát mi ale mluví přímo z duše. Kolikrát se to, co říká, mě i mému muži potvrdilo.
Jsem asi šťastný člověk, neboť každou práci, kterou jsem dosud vykonávala, jsem měla ráda. Ať šlo o navrhování zahrad, kdy bylo třeba sladit představy své a klientovy, realizaci mých kreativních projektů, lektorskou činnost, která mi vysávala energii, i dobíjela současně, adrenalinové noční psaní projektů na dotace z EU, práci na krajském úřadě, kde proti sobě stály snaha vyjít klientovi včas vstříc s vnitřní byrokracií úřadu, která se tak obtížně překonávala či stereotypní účtařinu, "špinavou" práci uklízečky ve vlakových soupravách ČD... prodavačku suvenýrů v krámku u Karlova mostu vlastněném Turky.... práci pokladní v hypermarketu během vysokoškolských studií... Všechny práce, ať už více či méně kvalifikované, jsem měla ráda.
Ono je totiž celkem jedno, co člověk dělá, pokud to dělá pořádně, s chutí, zaujetím pro věc, láskou... Pokud je schopen ve všem, co dělá, nalézt nějaký smysl, přínos pro sebe, pozitivum, proč se do dané věci pouští.
Pocit, že pod vašima rukama vznikl projekt zahrady, která teď dělá radost dalším lidem, prošel výrobek, který potěšil někoho druhého, že skrze vaši práci chodí po světě desítky spokojených účastníků kurzů, existují subjekty, které díky realizaci projektů získaly prostředky pro svůj rozvoj a péči o své klienty, přibylo pár desítek lidí, kteří dokáží ocenit zákaznicky orientovaný přístup úředníka.... jezdí aspoň na chvíli pár vlakových souprav, do kterých se cestující kvůli špíně nebojí vstoupit... či od pokladny hypermarketu odchází člověk s pocitem, že dobře a rychle nakoupil u obsluhy, která nebyla mrzutá, kyselá, nezdvořilá.... to je pro mne pocit k nezaplacení (ovšem vedlejší finanční efekt celého úsilí nevyjímaje, stojím nohama na zemi :-))
Jistěže všechno kolem nás není ideální. Záleží však, jak se k dané věci postavíme. Začneme (zase) brblat nebo se pokusíme s tím něco udělat?
Mějte se krásně
A.
Aničko, mluvíš mi z duše.
OdpovědětVymazatByla jsem zaměstnaná "pouze" třikrát, po třetím synovi jsem se stala OSVČ a jsem dosud. A jsem šťastná, že to tak je.
Život je krásný když se umí žít a vše máme ve svých rukách. Nikdo za nás nic nezmění ani nevyřeší v našem žití. To musí každý sám za sebe.
Remcání a neustálé stěžováni , zloba, závist až nenávist pramení z vnitřní nespokojenosti jak z práce tak i třeba ze vztahů některých lidí. Jsou vlastně nešťastní. Neumějí se radovat z maličkostí, vše odsoudí jako špatné.
Krásné dny Aničko.
Ála
Álo, tak to mě brzo taky čeká. Bojím se i těším současně. Bude to mé životní rozhodnutí. Snad nebudu litovat stejně jako Ty. Měj se krásně a díky za sdílení osobních pocitů. Hezkou neděli A.
Vymazat