Nápady se kupí, jen ta realizace...

... trochu pokulhává. Ale takový je život. Muž už je zase v pořádku, já ještě stále kašlu. Přes den to ještě jde, ale ty noci... Když je dobře, prokašlu jen půlku, když je špatně, tak i celou noc. A přidala se i Viki. Tak aspoň Jiříček se drží. Nejmladší, měl by mít nejmenší imunitu a koukněte na něj, na chlapáka! :-) Jen ty zuby, co se teď rozhodly růst najednou po třech... Ale to je taková perspektivní záležitost, takže si nebudeme stěžovat :-))

Zkrátka na tvoření teď není moc času a energie. Chuť by byla... jak jinak si totiž vysvětlit to, že mne během těch mých prokašlaných nocí napadá tolik akcí, do kterých bych se ráda pustila?... :-) No až já budu zase zdravá, to to asi bude kolem zase lítat!

Tak teď aspoň pomalu, pomalouuuučku. Třeba jedna malá "recyklačka". Přešívka maminčiných velmi oblíbených pyžamových kalhot na Viktorčiny velmi oblíbené pyžamové kalhoty. Asi si říkáte, proč dávám takhle všanc své oblíbené pyžamové kalhoty. 

Přísahám, že to není tím, že by mi rostl zadek (popravdě je to k velké nelibosti mého muže v posledních měsících spíš naopak). Flanel se mi ale začal kolem zadního středového švu "rozvolňovat", prostě rozpadat. A nejsou to první pyžamové kalhoty, u kterých se mi to tak stalo. Flanel je skvělý měkoučký materiál, ale moc toho zkrátka nevydrží. 

Viki kalhoty ale ještě dobře poslouží. Složila jsem je na půl a střihla nový střih kalhot "od vnějšího kraje", zadní středovou část jsem dala pryč. Pak už jen sešít vnitřní stranu nohavic a přední a zadní středový šev (vršky, kudy prochází tunýlky na gumičku jsem šila ručně). No a provléct novou gumičku tunýlkem a zahnout délku nohavic :-) Žádné velké složitosti, ale mám radost. Někdy vážně stačí málo :-)

A ještě jednu věc jsem si rozdělala. Ale to je na delší dobu, velká část se šije v ruce. Je to má prvotina. Víc zase příště, až trochu víc pokročím.

Mějte se krásně

Anička