Dobré ráno,
toto měl být původně příspěvek o adventní výzdobě u našich vchodových dveří a alespoň fotografie tomu bude opravdu nasvědčovat.
Včera jsem však měla po delší době vážnou rozmluvu s manželem ohledně podoby mého blogu, a to celkové vyznění tohoto příspěvku o dost změní... Musím to ale napsat.
Kdyby to šlo, manžel by můj blog nejraději celý zrušil. Nemá nic proti mému tvoření a jeho prezentování formou blogu. Velmi nelibě však nese, když vidí na blogu fotky našich dětí. I když jich tam není zas tak mnoho, jsou tam a ve spojení s dalšími informacemi zveřejněnými mnou samotnou (i když se snažím dávat si pozor na to, co píšu) či dohledatelné pokročilým uživatelem IT (nevěřili byste, jak snadné to je) může být jejich zveřejnění na internetu pro naše děti nebezpečné.
Dříve jsem manželovi různě oponovala, včera mi však došly argumenty a po včerejším rozhovoru se mi usínalo hodně špatně. Usínala jsem totiž se strachem, velkým strachem o naše děti. Aby nám je nikdo nevzal a neunesl někam na druhou stranu zeměkoule, aby jim nikdo neublížil.
Možná vám to teď taky přijde přehnané jako mě dříve. Muž se ale profesně pohybuje v oblasti IT a troufám si říci, že o tom, jak mohou být zneužity informace zveřejněné na internetu (a teď nemluvím jen o těch, které bezprostředně souvisí s bezpečím našich dětí), ví nepoměrně více než kterýkoliv jeho běžný uživatel.
Bohužel o rizicích, se kterými je spojeno užívání internetu, není mnoho psáno. A nebo možná ano, jen v médiích se o tom nehovoří tolik, jak by mělo. Pokud vás zajímá toto téma a chtěli byste se dozvědět více, nahlédněte, stejně jako nahlédnu já, třeba zde:
V nejbližších hodinách a dnech se tedy v souvislosti s výše uvedeným u mne na blogu setkáte s různými úpravami. Snad i přes tyto zásahy a úpravy z mé strany, zůstane můj blog i nadále zajímavý pro ty z vás, kteří jste, stejně jako já, začali se čtením či psaním blogů bez úmyslu někomu ublížit či někoho poškodit.
Pokud jsem vás tímto článkem vyburcovala, byť v negativním slova smyslu, alespoň k malému zamyšlení, splnil svůj účel. Nevím, co napsat na závěr tak vážného příspěvku. Řada z čtenářek tohoto blogu je maminkami malých dětí. Řada dalších mých oblíbených blogerek vychovává malé děti, o jejichž životě se každý den něco dovídáme. Své děti, ale i sebe doslova "servírujeme na stříbrném podnose" těm, kteří chtějí ublížit či zneužít.
Tito lidé našimi blogy prochází jako stránkami katalogu se zbožím a hledají to, co se jim bude líbit. Vždy si při této myšlence vybavím krásný blog Markéty Baletkové, Jany Grešákové, ale i řady dalších... Tyto blogy bychom mohli bez větších rozpaků označit jako elektronické deníky....
Nabízí se ale otázka: "Nechali byste do svého tištěného deníku nahlédnout kohokoliv na světě?" Já tedy ne... Proč to ale dokážeme s tím v elektronické podobě?...
Najít pak konečnou adresu není ve většině případů velký problém. Zde bohužel neplatí známé úsloví o hledání jehly v kupce sena... Snad by se tak na závěr (minimálně pro nás rodiče malých dětí) proto hodila citace jedné z vět, které byly včera večer z úst mého muže vyřčeny: "Děti jsou to nejcennější, co máme!".
Tito lidé našimi blogy prochází jako stránkami katalogu se zbožím a hledají to, co se jim bude líbit. Vždy si při této myšlence vybavím krásný blog Markéty Baletkové, Jany Grešákové, ale i řady dalších... Tyto blogy bychom mohli bez větších rozpaků označit jako elektronické deníky....
Nabízí se ale otázka: "Nechali byste do svého tištěného deníku nahlédnout kohokoliv na světě?" Já tedy ne... Proč to ale dokážeme s tím v elektronické podobě?...
Najít pak konečnou adresu není ve většině případů velký problém. Zde bohužel neplatí známé úsloví o hledání jehly v kupce sena... Snad by se tak na závěr (minimálně pro nás rodiče malých dětí) proto hodila citace jedné z vět, které byly včera večer z úst mého muže vyřčeny: "Děti jsou to nejcennější, co máme!".
Ovšem nejen maminek se tento příspěvek týká. S informacemi, které o sobě zveřejňujeme na internetu, hazardujeme bohužel všichni, bez ohledu na věk, bydliště, vzdělání... Je to na každém z nás, jak hodně si sebe a svých blízkých vážíme. Neberme toto téma na lehkou váhu a hledejme cesty, jak sebe i své blízké ochránit a přitom zůstat ve spojení...
Mějte se krásně
Anička
Anka tak to mas pravdu a to iste plati aj na facebooku a inych socialnych sietiach, bohuzial...Myslim ale, ze nikomu vadit nebude ak budes pridavat prispevky iba o tvoreni, ved hlavne kvoli tomu sme tu aby sme sa jedna od druhej inspirovali a pokochali sa krasnou pracou danej blogerky :) Prajem vela krasneho a prijemneho tvorenia a vyzdoba je krásna...Nellie
OdpovědětVymazatNellie, tak nějak bych to viděla taky - na mém blogu mi jde hlavně o tvoření, stejně jako ráda nakukuji na blogy dalších a hlavně zase kvůli tvoření. Je fajn dozvědět se o sobě i něco víc, ale nemusí to být za každou cenu. A jsem ráda, že se Ti má výzdoba u vchodových dveří líbí :-)
VymazatAhoj Aničko.
OdpovědětVymazatJa som nad tým už veľakrát uvažovala...čo zverejniť, čo nie. Deti zatiaľ nemáme a ja sa nerada fotím, takže fotky pridávam iba také (ne)osobné. Už dávno som však zistila, že takto na internete je oveľa ľahšie niečo povedať niekomu ako v skutočnosti (skúsenosti s chatom). Niekedy to môže pomôcť, keď sa človek vypíše zo svojich starostí, smútkov, má radosť, keď sa môže podeliť so svojimi radosťami, maličkosťami, ktoré ho počas dňa stretli. A to je fajn a považujem to za správne (najmä ak to človek "nevyrapoce" iba na nete, ale delí sa so svojimi zážitkami aj s osobami blízkymi zočí do očí). Je však škoda, že človek musí dosť zvažovať, čo napísať, pretože sa vždy nájdu ľudia, ktorí to zneužijú. Na druhej strane, nájdu sa však aj ľudia, ktorých neodhadnem a môžu mi ublížiť i bez internetového spojenia. Je to celé komplikované a každá minca má dve strany (nie, "každá strana má dve mince" ozaj nedáva zmysel :D). Sama zvažujem, čo a koľko toho vyvesiť na blog. Snažím sa nebyť paranoidná iba prirodzene ostražitá. Nájdu sa občas veci, o ktorých by človek chcel podumať len tak a prípadne by sa mu dostalo i nejakej rozumnej odpovede. Ale je faktom to, čo si písala...moje "hmotné" denníky z dávnejších čias ešte nikto nevidel - aspoň ja v tom žijem. :D (ale napríklad, jeden denník je z detstva, jeden z puberty...asi by o to aj tak nemalo veľa ľudí záujem. :D)
No...myšlienky sa mi roztratili, bo prišiel manžel a rieši tu lišty u podláh a chce po mne odpovede a pomoc. :D Tak končím s nedokončeným komentárom - veď možno je to tak lepšie. :)
Som však rada, že si o tom niečo napísala, lebo som si znova ujasnila aké hranice budú zatiaľ nastavené. Časom sa uvidí. Či poľavím alebo nie. :)
Prajem pekný deň.
Maja
Majko, díky za Tvou reakci. Já myslím, že vnímáme hodně podobně - hodně zvažujeme a hledáme hranice mezi tím nebýt paranoidní a tím být dostatečně ostražitý. A není to úplně jednoduché. Krásný večer Anička
VymazatAhoj Aničko,
OdpovědětVymazatjak píše Nella, ráda koukám na ostatní blogy, abych se inspirovala. Svůj jsem zakládala s umyslem vkládat pouze pletené, háčkované, vyšívané a jiné moje práce. Postupem se tam začali objevovat fotky z výletů.
Hodně přemýšlím co na internet dám a co né. Jak jsi psala, může to někdo zneužít a kdo ví, zda si potencionální nebo současní zaměstnavatené nehledají naše data na internetu - pak to člověku může víc uškodit než pomoci.
No a Jana a Martkéta mají opravdu moc krásné blogy, ale nenapadlo mě přirovnat je k elektronickému deníčku.
Tvůj blog je plný inspirece. Pokračuj tak, jak to bude vyhovovat tobě a tvému muži.
Teri, díky za názor. Slibuji, že minimálně o svém tvoření budu psát a prezentovat i nadále :-) Krásný večer Anička
Vymazataž mráz běhá po zádech, bohužel, Tvůj muž má pravdu.
OdpovědětVymazatrozhodně trefné téma, neuvědomujeme si nebezpečí, jen a prostě se chceme pochlubit svými úspěchy (kam patř i děti) i neúspěchy...
co tak zapojit chytrého manžela a vytvořit rubriku - pravidla bezpečného blogování?
PS: adventní výzdoba opět dokonalá, už jsem vyčerpala svou skrovnou zásobu superlativů........
hezké svátky
Kecko, díky za reakci i zajímavý podnět k vytvoření nové rubriky. Zvážím své možnosti a uvidíme... Aspoň nějaké minimum bych snad dohromady mohla dát (rozumy vytáhnu samo sebou i z manželovy hlavy :-)) A velké díky za ty superlativy :-))) Měj se krásně Anička
VymazatKdyby jste se měli celý život jen bát jestli se něco nestane,tak nestojí za to žít.
OdpovědětVymazatMaruško, to, že si budu více chránit své soukromí a svou rodinu, pokud jde o informace, které dávám na internet, to zcela určitě neznamená, že bych měla přestat "žít". Právě proto, že mi stojí za to žít a proto, že se nechci celý život bát, jestli se něco nestane, chci předcházet takovým situacím, které by toto všechno měly zničit.
VymazatAhoj Aničko, manžel má pravdu, je nutné pečlivě zvažovat, jaké informace zveřejníme. Nebo udělat blog jenom pro zvané, ale to by zase byla škoda, sama jsem začala později a jsem ráda, že jsem se mohla přidat mezi vás. Chránit si soukromí, chránit děti - to je nejdůležitější. Osobně nedávám ani fotografie našeho bytu, skutečně jenom moje práce, fotografie přírody a už vůbec ne fotografie členů rodiny. Respektuji jejich soukromí a je to můj blog a tak píšu o sobě. Pokud by manžel sepsal nějaké rady, ráda se poučím a budu se podle nich i řídit. ahoj Zuzana
OdpovědětVymazatZuzko, děkuji za komentář. Možnost otevření blogu pouze "pro zvané" je jedním z řešení, bohužel nese s sebou to co píšeš, člověk přichází o další (dobré) kontakty... Tvůj postup mi přijde velmi rozumný a má své opodstatnění... K případným doporučením ohledně bezpečnějšího používání internetu viz můj komentář u Kecky zpod Komonca. Krásný večer Anička
VymazatAhoj Aničko i já jsem svůj blog zakládala po tom co mně chytlo háčkování a objevila jsem spoustu krásných a inspirativních blogů.Myslím,že pokud zde budem ukazovat co která vyrobila tak to vadit nebude.Výzdobu máš jako vždy krásnou.Radka
OdpovědětVymazatRadko, děkuji za komentář, rozhodně souhlasím. A děkuji za pochvalu k mé adventní výzdobě :-) Anička
VymazatAhoj Aničko, je pravda, že člověk musí zvažovat co napíše a jakou fotografii dát. Moje dcera Šárka si musela zaheslovat rajče, protože tam bylo příliš návštěvníků, a tam má fotky rodiny, tak měla obavy. Ale tvůj blog je hlavně o tvoření a to je důležité, a děti tam skoro nedáváš. No a hlavně jsem chtěla pochválit adventní výzdobu - jako vždy promyšlené a moc pěkné. Těším se na další výrobky, pěkný večer Maryša :O)
OdpovědětVymazatMaryško, díky za názor. A pokud jde o ty děti - skoro nedávám, ale někdy stačí jedna fotka, bohužel. Díky za milé hodnocení mé adventní výzdoby. Anička
VymazatAničko pravdu máš. Někdy jen nevěřícně kroutím hlavou, že lidé dají na blog i foto svého nahatého dítěte.
OdpovědětVymazatJá to dělám tak, že fotky s tvářemi po určité době z článku vymažu. Jak má článek nulovou návštěvnost, což znamená že holky které ke mě chodí na reportáže koukat ho viděly, jdu mazat. Nechávám jen fotky kde není vidět do obličeje. Když je v článku fotek s tvářemi hodně, smažu ho celý. Vyhledávače zapnuté nemám, takže " z venku" se ke mě moc lidí nedostane. Nemám ani FB, Google+ a podobně. Taky si dávám pozor, aby z fotek nebylo poznat, z kterého města jsem. To se mi snad daří:-)))
Ajka
Ajko, díky za reakci. A taky za zajímavý tip na zvýšení bezpečnosti blogování. Měj se hezky Anička
VymazatAnicko, tvuj manzel ma pravdu. U nas konverzace na tohle tema, probehla take nekolikrat. Je treba chranit si nase soukromi a v dnesni internetove dobe obvzvlast. Nikdy nevis, kdo se diva a sleduje te a jake ma umysly. Muj manzel je opatrny tak jako tvuj a facebook a podobne media nemuze vystat. Obcas az zasnu kolik toho lide o sobe napisou a jeste pridaji fotky. Ti se pak primo vybizi ....
OdpovědětVymazatJinak vanocni vyzdoby u dveri mas moc hezkou :)
No, naši muži by si (minimálně v této problematice) asi hodně rozuměli :-) A já jsem si dala závazek, že budu ještě víc opatrná. Snad i další (aspoň pokud mohu soudit podle komentářů u tohoto příspěvku, mailů, které jsem dostala či návštěvnosti tohoto příspěvku)...
OdpovědětVymazatMám radost, že se Ti má výzdoba u dveří líbí :-)
Měj se hezky
Anička
Aničko,
OdpovědětVymazattohle je opravdu vážné téma !
Můj muž je podobného názoru jako tvůj!
A já ho chápu a každý můj příspěvek mu před zveřejněním dávám ke schválení.
Ze stejného důvodu nemám facebook , ani jiné sociální sítě.
Sama blog mám, ale fotky muže , ani mě tam nanajdeš a dětí jen vyjímečně ;-)
V dnešní době je velmi jednoduché zneužít jakékoliv informace, bohužel!
Sami máme s tím velmi nepříjemnou zkušenost-zneužití pracovní emailové pošty, dokonce vše řešila i Policie, ale případ byl odložen,..
Na druhou stranu díky blogování jsem našla plno spřízněných virtuálních duší, i se s některými osobně pravidelně setkáváme, plno inspirace, nápadů, ....
Je na každé z nás, jak dalece si pustí ostatní do svého soukromí, osobně také hodně zvažuji, co ještě zveřejnit a co už né!
Pozdravuj manžela!
Ilonko, naši muži jsou asi od přírody ostražitější než my ženy. Asi to tak mají dáno geneticky jako "vůdci" smečky, kteří se musí postarat o to, aby smečka byla dobře zajištěna a chráněna. A my ženy jsme na druhou stranu zase důvěřivější a vidíme v lidech spíše to dobré. Asi se to nedá paušalizovat na všechny, ale mám pocit, že to tak víceméně funguje, byť se v poslední době role mužů a žen promíchávají a mění.
VymazatS tím schvalováním příspěvku před zveřejněním, to si mě docela překvapila. Ale možná je to někdy rozumnější, než zbytečně riskovat...
No zajímavé je, že své fotky, ani fotky muže na blogu nenajdeš, zato svých dětí (i když výjimečně) ano. My ženy se asi prostě potřebujeme se svými mateřskými úspěchy - tj. dětmi - pochlubit. Bohužel ono někdy stačí jen těch pár fotek.
Pokud máte nepříjemnou zkušenost, kterou popisuješ, tak se nedivím, že je manžel "přísný" a kontroluje, co dáváš na blog. Ale souhlasím s Tebou, je těžké zvážit, co zveřejnit a co už raději ne. Díky blogování jsem našla také řadu spřízněných duší, hodně jsem se naučila, bez čtení blogů jiných by řada mých věcí nikdy nevznikla... nevěděla bych, jak na to, vůbec by mě něco takového nenapadlo, neměla bych odvahu do dané věci jít...
Měj se krásně
Anička
Dobrý den,
OdpovědětVymazatnež jsem si založila svůj blog, tak jsem kolikrát kroutila hlavou, co lidé jsou schopni do blogu napsat a nasdílet. Myslím si, že trošku více je to problém i generace našich maminek, které svět internetu objevili později a myslí si že je možné sdělit vše, jak tetce na kafíčku. Třeba jako moje mamka - ta se chlubila naším synem na jisté diskuzi, že to má jenom pro "holky", po čase mi to nedalo. Tak provedla jsem kontrolu a zjistila, že album je veřejně přístupné, mamka dostala důraznější napomenutí a žádost o smazání. A byla trošku uražená, proč tak šílím.
Já si blog založila jako svůj památovník, na recepty, na těch pár kousků ručních prací, co se mi zadaří. S informacemi mám problém se více rozepsat i o našich psech, po tom co denně čtu jak toho a toho ukradli ze zahrady apod.
Na váš blog jsem narazila náhodou a moc se mi líbí, tak doufám že bude pokračovat. S dovolením si vložím odkaz na svůj Blog ať příště nemusím hledat :) Tvořivé ruce a dobré nápady do nového roku! Soňa
Zdravím, Soňo, trochu bych s Vámi polemizovala nad tím, zda problém se sdílením osobních věcí a dat je více problém generace našich maminek než nás či ještě mladších lidí. Skoro bych řekla, že je to naopak. Dnešní teenageři jsou velmi zdatní ve využívání IT, ovšem velmi neobratní, pokud jde o ochranu soukromí svého i svých nejbližších. Štěstím v "neštěstí" u starší generace je to, že na rozdíl od mladých s IT stále ještě tak dobře pracovat neumí a proto nemohou sdělit celému světu všechno to, co ostatním "tetkám" na kafíčku :-) Ale jistě se najdou u obou skupin výjimky.
VymazatPokud jde o můj blog, snažím se o kompromis. Fotky dětí už ale prezentovat nebudu. Od toho tady koneckonců můj blog ani není :-) Bude to hlavně o těch snad tvořivých rukou a nápadech, inspiraci... Těším se, že znovu zavítáte :-) Anička
Moc zdravím, já s tímto problémem taky už dlouho zápasím. Manžel "zakazuje" fotky dětí... Chápu ho a snažím se dávat co nejméně, skoro vůbec... Na druhou stranu si myslím, že je vše dané. A žít se strachem, to by byl špatný život. Nicméně bychom měly naše děti chránit ;-) Jsou naše všechno.
OdpovědětVymazatKrásný večer
Lenka
Lenni, díky za reakci. Vůbec jsem nečekala, že by na můj příspěvek tohoto ražení mohl reagovat ještě rok po jeho zveřejnění :-) Váš/Tvůj (snad nebude vadit tykání) blog znám a ráda jej navštěvuji. S Tvými nádhernými fotkami (nejen) dětí je mnohem víc osobnější, než kdyby byl bez nich. Popravdě, ani si to po té době, co k Tobě chodím virtuálně na návštěvu, bez Tvých dětí nedovedu představit... Bohužel existuje mnoho lidí, kteří mají své zájmy a potřeby, které hodlají realizovat bez ohledu na ostatní. A proti nim udělám maximum, co je v mých silách, abych své děti, ale i sebe a mé blízké ochránila. Nebudu jim nahrávat na smeč. Je to to nejmenší, co mohu udělat. A věř, žije se mi teď mnohem klidněji :-))
VymazatKrásný večer a příjemný advent a díky za nečekanou (ale mile) návštěvu Anička