včera byl perný den. Se 2 sousedkami, také maminkami malých dětí, jsme pod hlavičkou našeho místního mateřského centra připravily pro děti tradiční lampiónový průvod spojený s několika soutěžemi. Asi i díky různým nachlazením, kterým se v dnešních dnech nevyhnul snad nikdo v okolí, dorazilo letos méně dětí než loni. I přesto byla účast hojná a myslím si, že se nám pozdní odpoledne vydařilo a děti i jejich rodiče odcházeli spokojení.
Dopoledne jsem stihla ještě zrealizovat jednu věc, na kterou jsem se chystala již delší dobu... no v podstatě od té doby, co jsme Viktorce pořídili na spaní místo dětské postýlky velkou postel. Krásnou, z borovicového masivu...
Stav před |
A tak jsem šla na to. S Viki to sice bylo (jako vždy, když se do něčeho tak velkého pouštíme společně) trochu psychicky náročnější, než by tomu bylo bez její účasti, ale i přesto se dílo povedlo k mé a nakonec i manželově spokojenosti. O takovýchto akcích ho ZÁSADNĚ neinformuji předem, protože by mi to zatrhnul, lepším případě vymlouval... No prostě zbytečně vynaložená energie, když vím, "že se mu to bude určitě líbit" :-) A za ta léta co jsme spolu, už si na ten můj přístup stejně zvykl. Pracovně tomu říkám "léčba šokem" a opravdu to (aspoň u nás) funguje :-)
Stav po |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.
Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.
Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.
Mějte krásný den
Anna