sobota 24. září 2016

Když člověk opravdu hodně chce...

... dokáže (téměř) cokoliv. Není to zadarmo, není to bez námahy, ale jde to. Potvrzují mi to nejen mé osobní zkušenosti, ale i zkušenosti mých přátel i dalších lidí. 

A snažím se tomu učit i své děti. Aby věci nevzdávaly po prvním nezdaru, aby se nebály zkoušet dál. Tolikrát, kolikrát bude třeba, než se věci začnou dařit. A je jedno, zda jde o "malé" věci, nad kterými by jiný mávl rukou, nebo stavbu pyramidy či výlet na Měsíc :-) I cesta k cíli člověka posune dál, posílí, obohatí... 

Pravda, někdy jim tím trochu lezu na nervy (hlavně Viki tedy), když trvám na tom, aby se snažily samy a nepřispěchám pokaždé, když se nedaří, hned na pomoc, ale o to větší radost mám, když pak za mnou Viktorka přijde a dá mi za pravdu, když řekne: "Maminko, opravdu to chtělo jenom zkoušet a nevzdávat a nakonec se to povedlo... a šlo to docela rychle, viď?", jako tomu bylo třeba při vázání tkaniček. Teď nad tím dokonalým výsledkem kroutím hlavou i já :-)

Dnes tedy nejlepší obrázky z paralympijských her 2016 o těch, kteří to přes všechny překážky dokázali, protože opravdu hodně chtěli. Snímky, které mě vzaly hodně za srdce, jsou motivací a nadějí pro každého, kdo se vzdal či pomalu vzdává svých snů. 


Nevzdávejte se při prvním nezdaru, sněte dál a opravdu hodně chtějte a jděte za svými sny! .-)

Krásné podzimní dny

A.

PS: opravdu hodně chci doháčkovat Jirkovi loni rozpracované podzimní pončo... Tak snad brzy .-) Práce je hodně (a to je dobře), ale nejen prací je člověk živ. Dnešní den jsem tak po dlouhé době "práci", za kterou mi platí jiní, zcela vypustila a dala si od ní pohov. Kromě pravidelného týdenního úklidu jsem díky tomu navíc zvládla sklidit z oken truhlíky s balkónovkami a v horním patře domu umýt okna. Také jsem očesala naše první jablka mladých jablůněk ze stromů, uháčkovala pár dalších sloupků výše zmiňovaného Jirkova ponča, postavila s Jiříčkem několik pískových hradů, zavolala tetě, abych jí poděkovala za nový svetr pro Viki a objednala si nový pro sebe, prošla se zahradou a udělala nové fotky... A dostala za svůj nepracovní den pochvalu od své rodiny a to bylo asi to úplně nejlepší z dnešního dne i týdne :-)))

7 komentářů:

  1. Ahoj Aničko, tyto lidi moc obdivuji, nevzdali svůj boj a mnohdy dokáží mnohem víc než "zdravý" člověk!...
    Je prima, že sis také udělala den jenom pro sebe a své nejbližší. Jak dlouho si bude Jiříček s tebou chtít stavět hrady?...
    Musím ještě pochválit nový svetřík pro Viky. Teta ho vymyslela moc hezky a perleťové knoflíky, to je taková ta třešnička na dortu. ;-)D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, já také, je neuvěřitelné, co dokáže lidská vůle. Když to člověk vidí, musí se kolikrát stydět za to, jak si nevážíme toho, co máme a stále si hledáme nějaké výmluvy, proč nejde to či ono. A platí to i pro to najít si čas na sebe a svou rodinu... a k Tvé otázce, jak doufám, že ještě nějakou chvíli ano, a když ne hrady, tak něco jiného, ale nechci to promeškat, to je jasné :-) K tetě - teta je prostě pletací... takže jsme si plácly na další svetr - tentokrát pro mne. Měj se krásně A.

      Vymazat
  2. Aničko máš pravdu, jak dlouho si budou chtít s námi ty naši prckové hrát. Také se snažím co nejvíc věnovat dětem. Nejhorší je to pro mě ráno - malý chodí 3 rok do školy a nevím co se stalo, ale předminulý týden čtvrtek a pátek strašně vyváděl, že tam nechce zůstat, že chce jít se mnou do práce. Prostě nervy na pochodu. Minulý týden to bylo OK a dneska opět. Maminko nikam nechoť, já jdu s tebou a přijď alespoň po o. Je to pro mě utrpení. Mrzí mě, že nemůžu být s ním doma - to je jediné co závidím známé, která nemusí chodit do práce a kterou živí manžel. Občas je toho opravdu moc.
    Jo také obdivuji tyto lidi, že se nevzají a bojují. Mají daleko víc síly než mi ostatní a možná jsou i šťastnější.
    Tetu máš suprovou - už se těším na tvůj nový svetr.
    Krásný podzim

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teri, je to tak, ale někdy je to hodně těžké všechno skloubit dohromady. I Jiříček občas vstává s tím, že do školky nechce jít, že zůstane se mnou doma (až na jeden den v týdnu pracuji obvykle z domova). Když byl pár dnů nachlazený, tak si to moc užíval, ale já svou práci pak musela dohánět po nocích, což se na pár dnů dá, ale dlouhodobě to je neudržitelné. Měla jsem to tak přes prázdniny a bylo to hodně náročné, popravdě jsem se docela těšila, až začne opět školní rok a já budu moci pracovat "normálně". Sousedka také nemusí chodit do práce, ale já jí to nezávidím, jsem jinak nastavená, toto by mě neuspokojovalo, nebyla bych šťastná. Ale každý to máme jinak (a je to dobře). Měj se krásně A.

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, Ani, ani nevíš, jak jsem v tom Tvém příspěvku našla...děti poporostly, hlavně ta mladší, už nemusí mít maminku všude za zády. Vrátila jsem se k háčkování a dodělala tři roky rozdělaný zimní šátek. Taky jsem oprášila blog a zase přispívám. A tak bych mohla pokračovat. Tak ať se nám daří. Měj se moc krásně! L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, tak to jsi mě moc potěšila :-) Přeji, ať se Ti vede a daří se plnit plány (a sny) nejen ty pracovní .-) Krásné podzimní dny A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna