sobota 20. června 2015

Kabelku pro kamarádku...

... už promýšlím nějakou chvíli. Těšila jsem se, že až objednané látky a ostatní materiál dorazí domů, "vlítnu" na ni a maximálně do dvou dnů bude na světě. 

Ladění střihu však střídalo studium vážného onemocnění kyčelního kloubu, jímž s velkou pravděpodobností onemocněla naše Viki (já vím, neměla bych to dělat, ale která máma by nechtěla o tom, co se děje, nechtěla vědět co nejvíc...) a já byla díky tomu každou chvíli jako na houpačce - chvíli nahoře s tím, že to zvládneme a chvíli dole s pocity svíravými. 

Před Viki se samozřejmě snažím nedat nic najevo, ale ty pochybnosti o tom, jak vše bude, v sobě prostě mám, i když vím, že musíme. A stále se snažím připomínat si, že jsou lidé, kteří mají mnohem horší diagnózu a my máme naději, že když se vše začne včas léčit a rehabilitovat, může Viki do roka či roka a půl zase normálně chodit. 

Snad nám řekne víc magnetická rezonance, kterou Viki absolvuje v první třetině příštího měsíce. Budeme vědět, na čem opravdu jsme a budeme se moci podle toho zařizovat. Nyní jen čekáme a snažíme se udržet Viki v posteli, co nejvíce ležící. A taky shromažďujeme informace, abychom se pak mohli rychle rozhodnout pro způsob léčby. Kromě operativního zákroku, který zatím bereme jako poslední řešení, je možná i konzervativní ambulantní léčba či dlouhodobá léčba v léčebně či sanatoriu, která však přináší velmi dobré výsledky.

Po dvou týdnech, kdy se starám přes den, než dorazí manžel, o obě děti, necítím kvůli přenášení Viki mezi postelí a toaletou, koupelnou či jídelním stolem záda a jsem kvůli neustálého pobíhání mezi oběma dětmi utahaná doslova jako pes. Jirka mi teď přijde jako pápěří a není to tak dlouho, co jsem to cítila úplně jinak :-) Viktorčiných dvacet čtyři kilo už se totiž docela pronese... Dobrovolně tak absolvuji všechna poobědová spaní s dětmi. Dokonce se na ně těším víc než ony samy :-)

Víc než kdy jindy mi teď pomáhá cvičení Pilates, které jsem se naučila po porodu Viktorky a od té doby jej vedle jiných sportovních aktivit průběžně cvičím stále. Nedám na ně dopustit :-) Kromě kalanetiky neznám lepšího cvičení, které tak dobře a komplexně posílí břišní svalstvo (silné břišní svalstvo je jedním z předpokladů prevence bolestí zad), ale současně posílí a současně protáhne i další svalové skupiny.

Ale zpátky ke kabelce. V posledních dnech mi hodně pomáhá, když něco vytvořím rukama. Mám to místo psychoterapie. A tak jsem začala po dešti rozmnožovat na zahradě rostlinky, sadit (Joli, ještě jednou díky za sazeničky mavuně :-)), přesazovat (i když jsem to původně chtěla nechat až na podzim), prát se s plevelem na severním "svahu" naší zahrady, vyrábět letní věnec a konečně snad i šít zmiňovanou kabelku... a pak snad zrealizovat i tu plánovanou bylinkovou spirálu na zahradě a dokončit vyšívaný ubrus, který jsem chtěla na terase používat ještě letos... Když vidím, že se věci "hýbou", vždycky se mi zvedne nálada minimálně o sto procent :-) A taky, když na zahradě něco nového rozkvete. A ještě víc, když se kamarádce, která pendluje mezi Itálií a naší malou vískou, narodí další miminko :-)


Tak snad brzy konečně i s nějakou čistokrevně kreativní zprávou.

Mějte se krásně

A.

10 komentářů:

  1. Držím palce ať to všechno zvládnete Aničko.. Radši si ani nepředstavuju jaké to musí být - když se něco děje prďolkům, je to to nejhorší, že? :( Mě stačí i běžné karamboly, natož něco většího. Je dobře, že se ti daří zabavit a uvolnit jinou náplní, to je myslím přesně to, co potřebuješ ty i Viky :) Všechno zlé je pro něco dobré.. Pěkný víkend, K*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kami, díky a souhlasím. Důležité je zabavit - ruce a nejlépe i hlavu - něčím zcela nesouvisejícím :-) Dnes je nám fajn :-) Hezké poslední dny v balení 2v1 :-) A.

      Vymazat
  2. Aničko drží palce ať to dobře dopadne... ale i kdyby se diagnóza potvrdila, tak ty vyhlídky nejsou špatné
    co na přesun Viktorky vyzkoušet kolečkovou židli? Nemusela by se pořád nosit, jen "postrkovat" a pokud nemáte překážky občas by se dostala i někam sama...(tedy pokud nemusí pořád jen ležet)

    Pokud by jsi chtěla nějaké nápady,jak zabavit děti "v klidu" napiš, co je baví - nás je tu spousta a rády se podělíme o nápady a třeba najdeme i něco,co jste ještě nezkoušeli....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, díky moc za ochotu i podporu. Zatím by Viki měla ležet, sedět jen minimálně, stát, natož chodit pak vůbec. Tak se to snažíme dodržovat. Dvakrát jsme s ní alespoň na chvíli vyjeli kousek po ulici, aby nebyla stále zavřená doma. Podařilo se nám ji narvat do sporťáku od Jiříčka (akorát ten moc nechápal, co se děje) :-) A předminulý víkend, když bylo venku vedro, tak jsme dětem napustili bazének a Viki v něm vegetovala v pololeže a taky si tak trochu zpříjemnila to neustálé ležení. S kolečkovou židlí tedy zatím počkáme. Za nápady na zabavení dětí v klidu budu ráda. Já mám pocit, že je baví všechno, co je pro ně nějakým způsobem nové. I když může jít o stejný typ aktivity, kterou už znají :-) Hezký den A.

      Vymazat
  3. Aničko neboj, to zvládneš, jen o tom teď ještě nevíš. Náš syn vyhrál svůj boj se smrtí, a potom ještě rok čekání, jak na tom vlastně bude ... musela jsem to přijmout jako fakt, ono nic jiného nezbývá, než se s tím smířit. Osud někoho zkouší víc a někoho míň, ale všechny v sobě máme sílu to zvládnout. A tomu věř:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Aničko, přeji hodně síly a ať vyšetření dopadne co nejlépe... Držím pěsti... Koláž je krásná... V.

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím Aničko, to jsou věci :-o(. Myslela jsem si, že je to s Viki každým dnem lepší a že je vše na dobré cestě. Na netu jsem si zrovna vše přečetla a ceta to může být dlouhá. Držím moc palce a už jen samé dobré zprávy, Kája.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kájo, pokud se diagnóza na magnetické rezonanci potvrdí, tak cesta bude dlouhá. Ale dnes jsme dostali od paní primářky jednoho vyhlášeného zdravotnického zařízení, které se léčbou morbus perthes zabývají dlouhá desetiletí, velmi povzbuzující zprávu. Musíme ještě počkat na výsledky MG, ale i kdyby se diagnóza opravdu potvrdila, nemoc by byla zachycena podle rtg snímku ve velmi časném stádiu, což by mohlo mít pozitivní vliv na délku i průběh léčby... A to jsou věci, které člověka zase otočí směrem k optimismu. Hezké dny A.

      Vymazat

Děkuji za vaši návštěvu i chvilku na komentář, který mi zde po sobě zanecháváte. Dáváte mi tak najevo, že se vás mne psaní či fotky nějakým způsobem dotýká.

Chci přinášet především inspiraci, radost, povzbuzení, zamyšlení.... k tématům, které mě samotnou zajímají nebo na ně sama hledám odpovědi, i když jsou někdy z těch, na které se názory hodně různí.

Díky za slušnost, ohleduplnost k ostatním a odvahu podepsat se pod svůj vlastní názor.

Mějte krásný den

Anna