... přeji!
Sama mám na něm nejraději asi ty přípravy - vyplácání zadečku a pár kapek vody mi nevadí, podnapilí chlapi, smradlavé voňavky a vyčůraní kluci, kteří si dělají z Velikonoc "brigádu", však velmi. Nějak mi to nejde dohromady s tím, s čím byly Velikonoce tradičně spojovány, a nemám teď na mysli jen čistě náboženský rozměr.
Když jsem byla dítě, líbilo se mi na Velikonocích nejvíce to, že jsme se celá širší rodina sešla vždycky u prababičky nebo později u babičky doma. Jedla se tradiční "šoudra", což je tradiční velikonoční jídlo rozšířené po celém Těšínsku.
V některých rodinách se připravovala šoudra v podobě bochníku chleba se zapečenou šunkou či uzeným masem (to je náš případ, babička přidávala i různé klobásky), v jiných rodinách se dělávaly krátké „záviny“ pro každého člena rodiny jeden a jeden velký dlouhý, ze kterého se ukrajovalo pro návštěvy.
Babiččin pořádný masem a uzeninami plný pecen chleba, který se tak tak vlezl do trouby, zmizel ze stolu velmi rychle. Celý rok jsme se pak těšili na ten velký den, až se do něj zase pustíme :-)
Tyhle velké rodinné sešlosti mi hodně chybí a moc ráda bych, aby zase pokračovaly. Babička teď žije v domě u strejdy, možná je na čase, aby někdo převzal štafetu a naučil se od ní péct tu výbornou šoudru... Třeba bychom se o to mohly sestersky podělit, co říkáš, Marťo, ty budeš péct a já to celé u nás zorganizuji, zarecituji a zapěji... a Káťa nám k tomu přiveze pravé francouzské Beaujolais... :-))
To jsem se ale zasnila. Teď jedna velikonoční realita - včera se mi s dětmi podařilo vytvořit ze sena dvě krásné velikonoční slepičky a bezva zajíce.
Bohatou zásobu sena jsem měla od paní učitelky ve školce, k tomu stačilo vyrobit si z kartonové krabice obrysy těl slepic, křídel a hlavy, těla, pacek a uší zajíce a jen přikládat z obou stran seno a vrstvit a omotávat nití. Jednotlivé díly pak stačí na závěr lehce zastřihnout (přesahující seno). Křídla mají slepice k tělu přilepená tavnou pistolí (podobně i oči, zobák, vole či hřebínek z filcu a korálků), jednotlivé části těla zajíce jsem spojila dohromady několika špejlemi zapíchnutými vždy do obou příslušných částí těla. Tlapky přilepeny rovněž tavnou pistolí (spolu s fousy z přírodního lýka a očima a zuby z filcu a korálků). Byla jsem překvapena, jak to nakonec dětem šlo. Obzvláště Jiříček má mimořádně šikovné ručičky. Příště mu musím nechám motat víc než jen křídla a tlapky! :-))) Motalo se doma (kvůli Viktorčině nachlazení a chladnému počasí venku), nepořádek samozřejmě byl, ale dalo se to zvládnout (nemáme koberce) .-)
Mějte hezký den
A.
